Podnikali, neplatili, sekali dluhy. Teď jim ale sklaplo

9. 6. 2016

Někteří podnikatelé se svojí s. r. o. neplatí, nasekají dluhy, a i když jim firma padne, tak si dál žijí na vysoké noze, byť byli jednateli firmy. V Česku běžná situace.
Věřitelům se jen smějí do očí, neboť se má za to, že zákon je na jednatele krátký. Mnohým už ale sklaplo. Někteří zkušení advokáti věřitelů totiž čím dál tím častěji uplatňují právní fintu, jak alespoň částečně na ně. Mnozí z těch, kterým vykutálení podnikatelé nezaplatili, o ní však stále nevědí.
„Je to postup vhodný pro případy, kdy pohledávka nepřevyšuje milión korun, a za předpokladu, že mezi dlužníkem a věřitelem byla hned na počátku sepsána smlouva s jednoznačně zakotvenými úroky z prodlení a se smluvní pokutou,“ upozorňuje hned na začátek právník Petr Kincl z advokátní kanceláře PwC Legal.

Nejprve musí podat klasickou žalobu na dlužící s. r. o., která ale skončí tím, že dluh není pro nemajetnost a krach reálně vymahatelný. Tak to vyžaduje procesní právo. Jenže čas běží a přitom k původnímu dluhu naskakují právě smluvní pokuty a úroky z prodlení a právní náklady. I ty jsou věřiteli zdánlivě k ničemu, jen na papíře.
„Ale jen zdánlivě, protože právě o tuto sumu, která se souhrnně označuje jako příslušenství, zažalujeme jednatele zkrachovalé s. r. o. z titulu toho, že se ke své firmě nechoval jako řádný hospodář, tedy že coby jednatel dovolil, aby vůči s. r. o. stoupaly oprávněné úroky z prodlení a smluvní pokuty věřitele. A je jedno, že daná s. r. o. je třeba už v likvidaci,“ vysvětlil Právu Kincl.
Jednoduché, relativně účinné, jen ne hotové za měsíc. „Chce to trpělivost. Celý proces trvá přes čtyři roky. Na druhou stranu příslušenství pak mnohdy dosáhne téměř výše původní pohledávky. Ta je sice za s. r. o. ztracená, ale z jednatele, tedy obvykle přímo daného podnikatele, dostanete alespoň něco,“ konstatuje Kincl.

600 tisíc propadlo, ale půl miliónu ne

Už pátým rokem tak vyhrává jeden soud za druhým. Za sebou má již třicet úspěšných případů, kdy mezi dlužníky z řad neseriózních s. r. o. jsou například reklamní agentury.
Například podnikatel Artur K. postupně zakládal několik reklamních agentur. V jedné nasekal dluhy, založil druhou, tu první pustil a tak pořád dokola. „Jeho produkční a promoční agentura měla dluh vůči mému klientovi 600 tisíc. Příslušenství k pohledávce, tedy úroky, pokuty a právní náklady, se vyšplhalo na půl miliónu. Nakonec jsme u soudu uzavřeli soudní smír na polovinu této částky za cenu, že se vše vyřešilo za dva roky a ne za obvyklých čtyři a více. Bohužel to stejně jde do exekuce, protože pan Artur nedodržuje ani uzavřený soudní smír,“ dodal Kincl.
„Během posledních dvou let se s tímto institutem vymáhání setkávám čím dál častěji, jak se zhoršuje vymahatelnost pohledávek za firmami. Když zastupuji věřitele, tak tuto metodu také uplatňujeme,“ řekl Právu pražský advokát Adam Batuna.
Má to ovšem jedno „ale“ – výhra u soudu není u nás to samé, jako mít v ruce peníze. Někteří jednatelé v těchto kauzách po prohře zaplatili, ale na část z nich musela nastoupit exekuce. Zatímco úspěšnost žalob na jednatele o příslušenství je více než 90procentní, tak úspěšnost případných následných exekucí je zhruba poloviční.
U marného zbytku se totiž ukáže, že už ani bývalému jednateli není oficiálně co vzít. „Také jsem v jednom případě narazil na to, že jednatelem byla nastrčená nemajetná žena, prostě bílý kůň. Do toho jsem nešel,“ dodal Kincl.
Zdroj: Jindřich Ginter, Právo