Euronovela zákona o rozhodčím řízení 2012

3. 5. 2012

Novela zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění  pozdějších předpisů, přijatá zákonem č. 19/2012 Sb., je vyústěním snahy českého zákonodárce po zajištění kompatibility českého práva rozhodčího řízení s unijní legislativou, přijatou zejména na úrovni Směrnice EX 93/13 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“), nepočítáme-li některá doporučení Komise, která nemají normativní charakter.

Smyslem přijaté novely zákonce ochrana spotřebitele, neboť český zákon o rozhodčím řízní na tuto oblast prozatím zcela rezignoval a ponechal ji do přijetí novely toliko judikatuře. Ta reagovala na vývoj českého rozhodčího řízení v oblasti spotřebitelských sporů, tedy tam, kde je jednou ze stran rozhodčí smlouvy (dále rovněž „rozhodčí doložka“) spotřebitel a jednou dodavatel.

Vládní novela zákona o rozhodčím řízení tak byla ve shora uvedeném světle jednou z vládních priorit, tak jeho její mimosoudní řešení sporů vůbec srov. např. v této souvislosti rovněž aktuální návrh zákona o mediaci.

Rozhodčí smlouva na samostatné listině

V letech 2009 až 2011 se používá rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách, aniž by došlo ke změně právní úpravy, ocitlo pod značným mediálním tlakem spotřebitelské veřejnosti, sdružení na ochranu spotřebitele, veřejného zejména spotřebitelské veřejnosti, která volala po zpřístupnění právní úpravy týkající se používání rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách. Zakázat rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách úplně bylo nicméně legislativně neúnosné, neboť by to činilo ze spotřebitelů „kontrahenty druhé kategorie“ a taková právní úprava by již šla daleko nad rámec spotřebitele tzv. slabší smluvní strany. Na druhou stranu zde byla snaha zákonodárce vyhovět unijní politice vyšší informovanosti spotřebitelské veřejnosti obecně a stanovit alespoň základní penzum informací., které musí rozhodčí doložka obsahovat, aby mohla být právně relevantním základem rozhodčího řízení a nebyla označena za neplatnou. V ustanovení § 3 odst. 5 RozŘ jsou tyto informace vyjmenovány.

Zásadní oproti předchozí právní úpravě je především to, že zatímco před novelou mohla být rozhodčí smlouva (doložka) uzavřena jako součást smlouvy hlavní, kterou strany mezi sebou uzavřely, a dokonce i jako součást podmínek, kterými se smlouva hlavní řídí, tedy jako součást všeobecných smluvních podmínek ve smyslu ust. § 273 ObchZ, nově bude muset být rozhodčí smlouva uzavřena ve spotřebitelském vztahu na samostatné listině. Smyslem uvedené právní úpravy, inspirované právní úpravou německou, je zamezit situacím, kdy byly v některých případech rozhodčí doložky do spotřebitelských smluv proti vůli, nebo spíše bez vědomí spotřebitele oktrojovány, aniž by spotřebitel o jejich výskytu ve smlouvě nebo ve smluvních podmínkách věděl, nebo aniž by si byl vědom jejich smluvního normativního dosahu.

Novela zákona nezakazuje rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách, což uvítají jistě podnikatelé, kteří mají portfolio smluv se spotřebiteli, kteří ve zvýšené míře své dluhy bez objektivních důvodů nehradí a schovávají se za pomalou státní justici, a na druhé straně znemožňuje obejití vůle spotřebitele, který si mnohdy v rychlosti kontraktačního procesu rozhodčí doložky nevšiml, takže klade kogentní požadavek, aby byla rozhodčí doložka obsažena na samostatné listině.

 Obligatorní náležitosti rozhodčí smlouvy

Další m požadavkem zákona, který novela nově kotví, je, že rozhodčí doložka musí obsahovat povinně některé základní náležitosti, bez nichž by mohla být shledána neplatnou. Obligatorní náležitosti rozhodčí smlouvy uzavírané mezi spotřebitelem a dodavatelem jsou vyjmenovány v ust. § 3 odst. 5 RorŘ.  Podle dotčeného ustanovení musí rozhodčí doložka obsahovat také pravdivé, přesní a úplné informace o
a) způsobu určení rozhodce nebo že rozhoduje stálý rozhodčí soud,
b) způsobu zahájení rozhodčího řízení,
c) odměně rozhodce a předpokládaných druzích nákladů, které mohou spotřebiteli v rozhodčím řízení vzniknout a o pravidlech pro jejich řízení,
d) místu konání rozhodčího řízení,
e) způsobu doručení rozhodčího nálezu spotřebiteli a
f) tom, že pravomocný rozhodčí nález je soudně vykonatelný.

Informační povinnost

Podnikatel je povinen poskytnout spotřebiteli s dostatečným předstihem před uzavřením rozhodčí doložky náležité vysvětlení, aby byl (spotřebitel) schopen posoudit, jaké důsledky pro něho mohou uzavřením rozhodčí doložky nastat, Náležitým vysvětlením se rozumí vysvětlení všech náležitostí rozhodčí doložky.

Co může a také bude, v aplikační praxi působit při sjednávání spotřebitelských smluv obsahující rozhodčí doložku problém, je značně neurčité a časově neohraničené vymezení (resp. Nevymezení) časového okamžiku označeného zákonodárcem slovním spojením „s dostatečným předstihem před uzavřením rozhodčí doložky“.

Požadavky na vzdělání rozhodce

Novela zákona o rozhodčím řízení svobodněvolní autonomii vůle účastníků rozhodčího řízení, resp. Kontrahentů rozhodčí smlouvce vztahu k řešení sporů ze spotřebitelských smluv modifikuje, když z hlediska kvalifikačních předpokladů pro výkon funkce rozhodce, které byly až do jejího přijetí nijaké, zavádí legální požadavek, aby rozhodce disponoval vysokoškolským vzděláním v oboru právo.

Jako rozhodce může vystupovat pouze fyzická osoba. Zákon tedy nepřipouští, aby jako osoba rozhodce vystupovala osoba právnická. Pokud ovšem nepůjde  o spor „spotřebitelský“, podmínka vysokoškolského vzdělání v oboru právo se neuplatní a rozhodcem může být kdokoliv, kdo má (i) způsobilost k právním úkonům (kdo je „svéprávný) a je zletilý.

Po novele zákona musí mít tedy rozhodce rozhodující spory ze spotřebitelských smluv vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním oboru právo, neboť výkon funkce rozhodce je přes některé dílčí odlišnosti v podstatě podobný výkonu funkce soudce, neboť disponuje oprávněním autoritativně rozhodovat o právech a povinnostech subjektů občanskoprávních vztahů obdobně jako soudce, jejich pravomoc k rozhodování sporů je však založena rozdílně. V případě rozhodce je z hlediska následků tato odpovědnost ještě zvýšena tím, že jeho rozhodnutí je zpravidla konečné a není proti němu přístupný opravný prostředek, vyjma podání žaloby na zrušení nálezu podle ustanovení § 31 RozŘ, kterou lze nicméně podat pouze z tam taxativně vyjmenovaných důvodů. Po novele je možno nově napadat rozhodčí nálezy i z důvodu, že rozhodce nebo stálý rozhodčí soud rozhodoval spor ze spotřebitelské smlouvy v rozporu s právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele nebo ve zjevném rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem, avšak tato možnost je dána právě jen ve spotřebitelských sporech.

Legalita rozhodčích smluv arbitrážních center

Několik posledních let hýbala českou arbitrážní praxí otázka legality rozhodčích smluv tzv. arbitrážních center, které zakládaly k rozhodování sporu pravomoc rozhodce ad hoc zapsaného na seznamu vedeného právnickou osobou, která rozhodci pomáhala s administrací rozhodčích řízení (v praxi byly tyto instituce označovány jako arbitrážní centra), ale která nebyla stálým rozhodčím soudem podle § 13 RozŘ.

Zákon po novele (a to i ve sporech „nespotřebitelných“) dává stranám možnost alternativy spočívající v oprávnění neurčit v rozhodčí smlouvě rozhodce jmenovitě a stanovit si určitý mechanismus, podle kterého bude rozhodce následovně určen.

Podle Velkého senátu Nejvyššího soudu platí, že „Pokud rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc (pro tento konkrétní případ), respektive konkrétní  způsob jeho určení, ale v této souvislosti jen odkazuje na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základ zákona, pak je taková rozhodčí smlouva neplatná pro obcházení zákona a to podle § 39 obč. zákona. Nelze mít ani to, že by se účastníci byli dohodli na tom, že by jejich případný spor řešil ad hoc rozhodce, neboť žádný takový rozhodce nebyl stanoven způsobem, jak by příslušný rozhodce měl být určen.

Rozhodování podle zásad spravedlnosti

Co se týče možnosti rozhodovat spor podle zásad spravedlnosti, novela zákona vyloučila možnost sjednat rozhodování podle zásad spravedlnosti ve spotřebitelských sporech, čímž zamezuje stavu, aby byla v rámci rozhodování podle zásad spravedlnosti vyloučena ochranářská kogentní ustanovení právního řádu na ochranu spotřebitele.

Rozhodování podle zásad spravedlnosti se spíše uplatňuje v oblasti mezinárodního práva, kde si strany volí tento způsob rozhodování z důvodu, že je pro ně v tom případě vhodnější dát rozhodcům tuto pravomoc, než aby bylo rozhodováno striktně podle norem hmotného práva zvolených na základě kolizních ustanovení. V českém právním řádu se toto ustanovení pro přijetí novely zákona o rozhodčím řízení nově využije již jen ve sporech, které lze označit jako nespotřebitelné, kdy jedna za stran smlouvy není spotřebitelem ve smyslu jeho definičního vymezení podle § 52 odst. 3 ObčZ, nebo dodavatelem. Jedinou limitou danou zákonem je nezbytnost respektování veřejného pořádku.

Rozhodování podle zásad spravedlnosti je jedním z rozdílů mezi řízením soudním, kde je soudce povinen se vždy a za každých okolností řídit zákonem a řízením rozhodčím; rozhodování podle zásad spravedlnosti je prvkem charakteristickým pouze u rozhodčích řízení. I v řízení, kde rozhodci rozhodují na základě spravedlnosti, jsou však povinni respektovat požadavky stran obsažené v žalobním nebo protižalobám petitu a nemohou jít nad něj. Jakýsi výčet  „zásad, které jsou spravedlivé“  nikde v zákoně obsažen není a  jakékoliv podzákonné normativní vymezení může být v tomto slova smyslu pro rozhodce pouze vodítkem, nikoliv normativem, byť je možno dát rozhodovací proceduře podle zásad spravedlnosti určité obecné kontury.

Pokud by byla ve spotřebitelském sporu sjednána rozhodčí smlouva (doložka), která by pověřovala rozhodce k rozhodnutí sporu podle zásad spravedlnosti, byla by v této části neplatná, nebyla by však neplatná jako celek, neboť ujednání o pověření rozhode k rozhodnutí sporu podle zásad spravedlnosti je nahodilou složkou rozhodčí smlouvy a je od ní oddělitelné. Spor by musel být následně rozhodci rozhodnut podle hmotného práva.