Lidé u soudu pomoc nehledají, bojí se vysokých nákladů

20. 5. 2014

Došlo ke škodě či podvodu a hrozí spor. Situace, kterou poznalo už mnoho Čechů. I když se poškození cítí být v právu, se svým případem se na soud často neobrátí. Hlavním důvodem je obava z finanční náročnosti celého řízení.
Vyplývá to z nedávného průzkumu společností ProcesInvest a Ipsos provedeného mezi podnikateli, živnostníky a manažery na vysokých postech.
Vysoké náklady i časová náročnost
Třetina dotázaných se v minulosti alespoň jednou dostala do situace, kdy se chtěla soudit, soudní spor však nakonec nezahájila. Nejčastěji respondenty odradila finanční náročnost celého řízení.
„Náklady soudních sporů bývají často poměrně vysoké. Pokud se chce účastník sporu vydat standardní cestou, bude muset počítat s výdaji za advokáta a se soudními poplatky, které činí pět procent z vymáhané částky,“ uvedla pro Právo Radka Šulcová, právnička společnosti ProcesInvest.
Doba, za niž se vyřídí jeden civilní spor, vzrostla podle údajů ministerstva spravedlnosti na 398
Radka Šulcová, právnička
Dalším důvodem, proč se lidé do soudních sporů pouštět nechtějí, je časová náročnost. „Doba, za niž se vyřídí jeden civilní spor, vzrostla podle údajů ministerstva spravedlnosti na 398 dní. Mohou za to především osobní bankroty. Naopak se snížila procesní doba trestního řízení, a to na 179 dní,“ upřesnila Šulcová.
Nezájem finanční společnosti ho málem zničil
O tom, jaké to je stát proti velké firmě, ví své pětatřicetiletý Petr z Pardubic. Před časem se rozhodl podpořit vlastní podnikání a koupil na leasing dodávku s mrazírenskou nástavbou. Pro drobného živnostníka byla investice přes milión korun významnou událostí. Věřil ale, že mu pomůže s rozvojem vlastní firmy.
Netrvalo dlouho a nástavba se rozbila. „Musel jsem zlikvidovat převážnou část svého zboží, což pro mne znamenalo velké riziko, že se v krátké době dostanu do značných finančních potíží,“ uvedl Petr.
Nejdříve zkusil kontaktovat poskytovatele úvěru, velký finanční ústav, přes nějž zajišťoval koupi vozu. Ovšem ten dal od celé záležitosti ruce pryč a odkázal zoufalého podnikatele na výrobce zařízení. Očekávané nápravy se ale ani tady nedočkal.
„Ocitl jsem se v soukolí dvou společností, které svalovaly vinu jedna na druhou. To, že mne může jejich přešlapování a odkládání řešení zničit, nikoho nezajímalo,“ postěžoval si Petr. Nechal si tedy vypracovat znalecký posudek a rozhodl se bránit soudní cestou. Na radu advokáta odstoupil od smlouvy, protože zakoupený vůz neplnil základní požadovanou funkci.
Lidé se často zaleknou velkého kapitálu
Finanční společnost ale celou záležitost zdržovala.
„Jejich chování mělo jasný záměr – dohnat pana Petra až k soudu. Většinou si totiž lidé soud rozmyslí poté, co si spočítají celkové náklady na něj. Důležitou roli hraje i velikost společnosti,“ poznamenala Šulcová s tím, že se často lidé zaleknou obrovského kapitálu, který proti nim stojí.
Advokát Petrovi doporučil obrátit se na společnost ProcesInvest, která se zabývá externím financováním soudních sporů. Finanční společnost se nakonec zalekla, že by k soudu skutečně došlo a mohla by tak být ohrožena její pověst. S Petrem se domluvila na mimosoudním vyrovnání.
Data z průzkumu
Nejčastější důvody soudních sporů
spory o peníze, nesplacené faktury
občanskoprávní spory
porušení smlouvy
Nejčastější důvody, proč se lidé nesoudí
finanční náročnost sporů – investice do advokáta a soudní poplatky
časová náročnost
nejistota výsledku celého soudního řízení
Zdroj: ProcesInvest
Společník vytuneloval 10 miliónů
Redakci se s nepříjemnou zkušeností svěřil i čtyřicetiletý Josef. S kamarádem z vysokoškolských studií založil firmu, která se slibně rozvíjela. Po pěti letech růstu však přišel šok. Společník za jeho zády společnost, která měla v té době hodnotu deseti miliónů korun, vytuneloval a Josefovi zanechal jen bezcenný obal.
„Najednou jsem se ocitl v situaci, kdy jsem byl bez peněz, bez vlastní společnosti a také bez přítele,“ vzpomínal Josef. Vzhledem k psychickému vyčerpání i částce, o kterou se měl soudit, se obával vleklého sporu, na který nebude mít peníze ani energii.
„Jen soudní poplatek činil půl miliónu korun a advokát by stál tři sta tisíc. Pokud bych v prvním stupni nevyhrál, tak bych ve druhém stupni zaplatil téměř ty samé peníze. Dohromady zhruba milión a půl. V takové situaci jsem už pomalu nevěřil, že mohu získat zpět ztracené peníze,” upřesnil Josef.
Také on využil možnosti externího financování soudních sporů. „Dlužníkovi byla soudem v poměrně krátké době uložena povinnost uhradit panu Josefovi způsobenou škodu. Ve většině případů je to ale pouze začátek cesty. Je totiž potřeba i přisouzené peníze vymoci,“ přiblížila justiční praxi Radka Šulcová. Josef měl nakonec štěstí, jeho společník v poměrně krátké době vydal svůj nemovitý majetek, z něhož byla zaplacena náhrada škody.