Neplacení výživného poškozuje především děti

Zhruba 400 000 dětí v Česku žije v neúplných rodinách, přičemž 93 % z nich ve výhradní péči matky. Z toho jedna třetina na hranici chudoby. Nejčastějším viníkem je přitom nezaplacené výživné. Až 40 % partnerů totiž nerespektuje zákon o placení výživného. Kvůli tomu je neplacení alimentů druhý nejčastější trestný čin v České republice.
Pokud totiž povinný rodič neuhradí výživné v hodnotě čtyřnásobku měsíčního výživného, jsou naplněny znaky trestného činu zanedbání povinné výživy. V takovém případě lze již na rodiče podat trestní oznámení.
Trestní oznámení lze podat buď písemně na podatelnu policie či státního zastupitelství, nebo ho lze přímo na policii nadiktovat do protokolu. Policie na základě trestního oznámení věc prověří a vyslechne povinného rodiče. Pokud dojde k závěru, že byl spáchán trestný čin, dojde k obvinění povinného rodiče. V takovém případě jde samozřejmě o tlak, který je na tohoto rodiče kladen tak, aby své závazky z výživného neprodleně uhradil. Pokud to neudělá, může být odsouzen.
Proč rodiče neplatí?
„Existuje mnoho rodičů, kteří neplatí, protože například přišli o bydlení či veškeré příjmy, jsou na sociálním dně a jejich situace jim objektivně výživné hradit neumožňuje. Stejně tak může být člověk těžce nemocen. V takovém případě ani trestní stíhání na věci nic nezmění. Někteří jedinci tak ale řeší i zášť vůči expartnerovi či jednoduše o děti nejeví zájem. V každém případě je vždy trestáno především samotné dítě,” vysvětluje odborník na rodinné právo Mgr. Miroslav Zeman z Profipravník.cz.
Špatně vymahatelné právo
Neplacení výživného je bohužel u nás stále špatně vymahatelné a vstupní náklady na právní zastoupení jsou vysoké, stejně jako následné zálohy na náklady exekuce, kde je navíc minimální záruka úspěšnosti. I kvůli tomu je výše celorepublikového dluhu na výživném až 13 miliard korun.
„Výše průměrného dluhu na dítě dosahuje astronomické částky 80 000 korun. Tato částka se navíc neúročí. Průměrná délka vymáhání dluhu exekutorem je přitom dva roky, teprve poté matka dostane to, co jí ze zákona náleží. Ale to jen v lepším případě. Dost často se stává, že matka peníze v plné výši neuvidí nikdy. Proto 40-50 % matek i otců do tohoto sporu vůbec nejde,“ upřesňuje Petr Sýkora, předseda Asociace neúplných rodin.
Nejčastější mýty, kvůli kterým mnozí rodiče vymáhání výživného odkládají nebo vůbec neřeší
1. mýtus: vymáhání alimentů je drahé
Rodiče, kteří obracejí každou korunu, aby zajistili chod rodiny, se často o vymáhání ani nesnaží, protože mají pocit, že je to bude stát další peníze, které nemají. Donedávna tomu tak skutečně bylo, ale v posledních měsících se rodičům otevřely nové možnosti.
„Asociace neúplných rodin vnímá situaci, ve které je obrovské množství rodičů, a proto spustila projekt Vaše Výživné, díky němu mohou rodiče spustit efektivní proces vymáhání absolutně bez investic a rizika,“ uvádí Petr Sýkora, předseda Asociace neúplných rodin.
„Zapojit se do něj je nesmírně jednoduché, stačí vyplnit základní kontaktní údaje na našich stránkách a tím celý proces de facto započne,“ dodává.
2. mýtus: nemanželské děti nemají na alimenty nárok
Jedna z nejrozšířenějších polopravd, kvůli které se rodiče často ani nepouští do sjednávání výživného se svým partnerem či bývalým manželem. Jakmile je uznáno otcovství dítěte nebo je dítě svěřeno do péče otce (či o něj matka nejeví zájem), má druhý partner vždy povinnost platit takzvanou povinnou výživu.
„Zda je dítě manželské či nemanželské nemá v takovém případě vliv. Stačí, když má dítě rodiče zapsaného ve svém rodném listu,“ říká Sýkora.
3. mýtus: pokud je dluh malý, nemá smysl ho řešit
Hádat se kvůli pár tisícikorunám? Spousta rodičů si chce odpustit zbytečný stres, a tak neplatičům jejich dluhy v první fázi promíjí. Jenže ze zkušenosti platí, že kdo si nezvykne platit pravidelně, s tím budou už navždycky problémy.
„Rodičům doporučujeme situaci řešit okamžitě. Ostatně na to myslí i zákon, který umožňuje vymáhat výživné ihned po jeho splatnosti. Není možné, aby dlužník upřednostňoval své potřeby nad potřeby vlastního dítěte,“ uvádí Sýkora. „Drobnější částky je navíc od dlužníka možné získat snadněji, než když pak dluh dosáhne několika desítek tisíc korun.“
4. mýtus: pokud nemá partner práci nebo je zadlužený, nemusí platit
Partner má exekuci na krku, bydliště na úřadě a je bez práce. Za takové situace je vymáhání výživného ztráta času, peněz a zbytečný stres – alespoň tak to vidí celá řada rodičů.
„Vymáhat výživné má smysl i v případě, kdy partner na první pohled nemá finanční prostředky,“ uvádí Sýkora. „Exekutor může nařídit například srážky ze mzdy, sociálních dávek, obstavit účet či zpeněžit movitý i nemovitý majetek a zajistit tak prostředky, které ze zákona náleží dítěti. Účinnou metodou je také zabavení řidičského průkazu, které často donutí zaplatit i notorické neplatiče.“
5. mýtus: nejlepší je dlužníka nahlásit na policii
Zajít na policejní stanici v případě rostoucího dluhu se nabízí jako logické řešení. Proces, kterým však vaše trestní oznámení musí projít, může celou situaci značně zkomplikovat a protáhnout.
„Pokud se dlužník dostane na základě rozsudku do vězení, sníží se jeho možnost výživné platit. Zároveň je z mého pohledu u českých soudů přílišná shovívavost, pokud dlužník občas zaplatí symbolickou částku,“ uvádí Sýkora. „V takovém případě se jako rychlejší a méně komplikované řešení jeví exekuce.“
6. mýtus: vymáhání výživného je pomalé, neúspěšné a většinu dluhu si nechá exekutor
Opak je pravdou. Vymáhání pomocí exekutora může přinést částečnou splátku již do tří měsíců, veškeré náklady hradí dlužník, včetně odměny, kterou ze zákona exekutor má.
„Projekt VašeVýživné.cz zajistil u exekutorů takové podmínky, že rodič vždy dostane plnou částku,“ uvádí Sýkora. „Pracovníci Asociace navíc zajišťují na základě plné moci udělené partnerským advokátům vedení veškeré agendy, pro rodiče je to tedy zcela jednoduchý proces bez stresu a nutnosti věnovat mu čas.“
7. mýtus: výše výživného je neměnná
Výše výživného se nedá zvýšit, i kdyby se druhý rodič stal milionářem.
„Výživné je možné poměrně valorizovat a přizpůsobit jeho výši možnostem obou rodičů,“ uvádí Sýkora. „Zažádat o zvýšení výživného je možné vždy, když dojde ke změně poměrů dítěte, potažmo rodičů či zvýšení potřeb dítěte – například při jeho nástupu do školy či odchodu na vysokou školu.“
8. mýtus: v případě problémů se není na koho obrátit
Rodiče samoživitelé, které potkají problémy spojené s neplacením alimentů, mohou mít často pocit, že jsou na všechno sami. Není to však pravda, existuje celá řada organizací, na které je možné se obrátit.
„Asociace neúplných rodin je tu od toho, aby pomáhala rodičům samoživitelům, kteří se dostali do obtížné životní situace,“ uvádí Sýkora. „Kromě pomoci s problematikou výživného v rámci projektu VašeVýživné.cz umožňujeme například konzultace po telefonu s naším psychologem.“